Mat 21 | CzeCSP | STEP | Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

Matthew 21

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage ^{▼▼Mk 11,1; L 19,29†} na Olivové hoře, ^{▼▼24,3; 26,30; 2S 15,30; Za 14,4; L 22,39; J 8,1; Sk 1,12} poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈'Pán je potřebuje a hned je pošle.'⌉ ^{▼▼n.: 'Pán ()je potřebuje', a on ()je hned pošle.}“ 4 Toto ^{▼▼//J 12,12—15} [všechno] se stalo, aby se naplnilo, ^▼▼1,22p co bylo řečeno skrze proroka: 5 'Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.' ^{▼▼//Iz 62,11; Za 9,9} 6 Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil. ^{▼▼1,24; 10,5; 26,19; Mk 5,43; 6,39; L 8,55; Sk 1,4; 1K 9,14} 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 Mohutný zástup rozprostřel ^{▼▼n.: nastlal} své pláště ^{▼▼2Kr 9,13} na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana ^{▼▼[aram. pův. zn.: Zachraň, prosím (srv. 2S 14,4p); v Ježíšově době se však výraz stal liturgickým projevem chvály Bohu, resp. králi]} synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! ^{▼▼23,39; //Ž 118,25n} Hosana na výsostech!“ ^{▼▼L 2,14} 10 Když vjel ^{▼▼ř.: vstoupil} do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo ^{▼▼n.: roztřáslo (ve smyslu: rozrušilo; 28,4); srv. dosl. význam — 27,51; Zj 6,13; srv. Mt 2,3v} a říkalo: „Kdo to je?“ ^{▼▼8,27; L 5,21; Sk 9,5} 11 Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok ^▼▼16,14 Ježíš, ten⌉ ^{▼▼var.: [Ježíš, ten prorok]} z Nazareta ^▼▼2,23 v Galileji.“

Vyčištění chrámu

Ježíš ^{▼▼//Mk 11,15—18; L 19,45—17; J 2,13—16} vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů ^{▼▼Lv 1,14; L 2,24} 13 a řekl jim: „Je napsáno: 'Můj dům bude nazván domem modlitby', ^{▼▼//Iz 56,7} ale vy z něj děláte ^{▼▼var.: [jste udělali]} jeskyni lupičů. ^{▼▼Jr 7,11}“

14 A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉, ^{▼▼var.: [chromí a slepí]; srv. Lv 21,18n a 2S 5,8.} a uzdravil ^▼▼4,23 je. 15 Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉, ^{▼▼ř. ta thaumasia; HL} které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni ^{▼▼n.: rozmrzelí / rozhořčeni; 20,24; 26,8; Mk 10,14} 16 a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli: ^▼▼12,3!'Z úst nemluvňat ^▼▼11,25 a kojenců ^{▼▼ř.: kojených} sis připravil chválu'? ^{▼▼Ž 8,3: Heb. 'založil jsi sílu' překládá LXX 'sis připravil (/ obnovil) chválu'.}“ 17 I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, ^{▼▼[vesnice na vých. svahu Olivové hory; 26,6; L 24,50; J 11,1]} kde přenocoval. ^{▼▼L 21,37†}

Uschlý fíkovník

Když ^{▼▼//Mk 11,12—14} se časně ráno vracel do města, dostal hlad. ^▼▼4,2 19 Spatřil u cesty fíkovník ^{▼▼L 13,6—9; Fíkovník je symbol pro Izrael (Oz 9,10; Jr 8,13). (Jeroným vykládá ovoce fíkovníku jako symbol Ducha svatého.)} a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ^{▼▼ř.: navěky} ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl. 20 Když to učedníci uviděli, užasli ^▼▼8,4 se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ 21 Ježíš jim ⌈na to⌉ ^▼▼4,4 řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru ^▼▼9,2! a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: 'Zvedni se a vrhni se do moře', stane se to. ^▼▼17,20 22 A všechno, oč byste v modlitbě požádali, ^▼▼7,7 ⌈budete–li věřit⌉, ^{▼▼ř.: věříce} dostanete.“

Zpochybňování autority

Když ^{▼▼//Mk 11,27—33; L 20,1—8} přišel do chrámu a vyučoval, ^▼▼26,55 přistoupili k němu velekněží ^{▼▼v. 15.45; 16,21!; Sk 4,23} a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉ ^{▼▼n.: Jakou mocí} činíš tyto věci? ^{▼▼Sk 4,7} Kdo ti dal tuto pravomoc? ^{▼▼n.: moc}“ 24 Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím. 25 Odkud byl křest Janův? ^{▼▼Mk 1,4; L 7,29; J 1,25; Sk 19,3} Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li 'z nebe', řekne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?' 26 Řekneme–li však 'z lidí', obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“ ^▼▼11,7 27 Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

Podobenství o dvou synech

„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. ^{▼▼ř.: děti} Přistoupil k prvnímu a řekl: 'Synu, ^{▼▼ř.: Dítě} jdi dnes pracovat na [mou] vinici.' ^▼▼20,1 29 On odpověděl: 'Nechci.' Ale potom toho litoval ^▼▼v. 32 a šel. 30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. 31 Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ ^▼▼7,21 Řekli: „Ten první. ^{▼▼var.: některé rkp. mají obrácené pořadí odpovědí a … druhý}“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, ^▼▼5,18 že celníci ^▼▼5,46p a nevěstky ^{▼▼L 7,37—50} vás předcházejí do Božího království. ^{▼▼3,2p; J 3,5; Sk 14,22} 32 Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

„Poslyšte ^{▼▼//Mk 12,1—12; L 20,9—19} jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, ^{▼▼Iz 5,1} obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. ^▼▼25,14 34 Když se přiblížil čas úrody, ^{▼▼ř.: plodů} poslal své otroky ^{▼▼22,3; Jr 25,4} k vinařům, aby převzali jeho úrodu. ^{▼▼ř.: plody} 35 Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. ^{▼▼5,12; 23,31; Sk 7,52} 36 Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž. 37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: '⌈Zastydí se před mým synem.⌉ ^{▼▼n.: Vezmou ohled na mého syna.}' 38 Když však vinaři uviděli syna, řekli si: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se ^{▼▼ř.: mějme; [var.: uchopme]} jeho dědictví!' 39 I chytili ^▼▼26,50 ho, vyhodili ven ^{▼▼He 13,12} z vinice a zabili. 40 Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“ 41 Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu ^{▼▼ř.: plody} odevzdávat v určených časech.“ 42 Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli ^▼▼12,3! v Písmech: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích'? ^{▼▼//Ž 118,22n} 43 Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. ^{▼▼ř.: plody} 44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí. ^{▼▼n.: rozpráší jako plevy; L 20,18}“

45 Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. 46 Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka. ^▼▼16,14